Proč to řešíme: Základ motorů a kliková hřídel pochází ze sériových bagrů JCB, pro rekord je ale inženýři vyhnali na 800 koní. Rekord má dokázat, že vodíkové spalování je hotová věc a ne jen slib budoucnosti.

Co na to říkají:

‍„Auto působí silně a tým se skvěle sehrál. Teď přichází ta pravá výzva, Bonneville, domov pozemního rychlostního rekordu. Nemůžu se dočkat, až vyrazím na sůl,“ říká Andy Green, pilot Hydromaxu a stále nejrychlejší člověk planety s absolutním rekordem na tryskový pohon (1 228 km/h, tedy 763 mph).

Evropská stopa: Projekt je skrz naskrz britský. Auto stavěl Prodrive, motor ladil Ricardo, převodovky dodal Xtrac a testy běžely na letišti RAF Wittering. Za vším stojí JCB ze Staffordshiru v čele s lordem Bamfordem, která do vývoje vodíkových motorů nalila pět let a 100 milionů liber.

Tvrdá čísla:

• Přímé spalování vodíku: 299 km/h (185,5 mph), BMW H2R, 2004.

• Vodíkový palivový článek (elektromobil, kterému vodík dává šťávu): 487 km/h (302,877 mph), Buckeye Bullet 2, 2009.

• Bateriový elektromobil: 550 km/h (342 mph), Venturi VBB-3, 2016.

• Naftový rekord: 563 km/h (350,092 mph), JCB Dieselmax, 2006.

• Cíl nového Hydromaxu: Překonat 563 km/h (350 mph) a porazit tak vlastního naftového předchůdce čistým vodíkem.

Kde je háček: Z testovaných 335 km/h k cílovým 563+ km/h zbývá pořádný kus. Hydromax se navíc musí na tuto rychlost dostat na solné trati, která je dnes o dvě míle kratší, než když zde JCB v roce 2006 zajelo svůj starý naftový rekord s modelem Dieselmax.

Zdroje: JCB, Autocar, Racer, FiA