Na snímku z Hubbleova vesmírného teleskopu je zřejmé, že její spirální ramena a prachové pásy nejsou uspořádány symetricky kolem jádra, jak bychom očekávali u klidné spirální galaxie. Místo toho vidíme, že jedna strana galaxie je natáhnutější a prachové struktury posunuté mimo střed – vzniká tak nerovnoměrný, „nakloněný“ vzhled.

💧 Gravitační síly

Messier 96 je součástí malé skupiny galaxií. Každá velká hmota v prostoru vytváří gravitaci, která působí na pohyb hvězd, plynu a prachu. Když se dvě spirální galaxie přiblíží na vzdálenost, kde jejich gravitační pole začnou vzájemně interagovat, silnější přitažlivost jednoho směru způsobí, že materiál v galaxii je z té strany více „táhnut“.

Části galaxie bližší k sousedovi pocítí větší gravitační tah než části vzdálenější. Výsledkem je, že plyn a prach se natahují a předbíhají v pohybu kolem jádra. Spirální ramena se tak prodlužují a ohýbají více tam, kde je přitažlivost větší.

Při silném gravitačním působení sousední galaxie se plyn a hvězdy mohou vytrhnout z hlavního disku Messier 96. Místo aby obíhaly společně s galaxií, vytvoří za ní dlouhé pruhy materiálu - tzv. slapové ocasy. Tyto prameny působí jako gravitační „mosty“ mezi oběma galaxiemi nebo volně vyletují do mezihvězdného prostoru, kde se časem rozptýlí a splynou s okolním prostředím.

💫 Nové hvězdy

Místa, kde se shromažďuje plyn v důsledku přetahování, bývají bohatá na tvorbu nových hvězd. Právě tyto oblasti na okraji Messier 96 jsou zdrojem intenzivního zrodu nových hvězd.

🫯 Vývoj

Pokud gravitační interakce pokračují, může dojít až ke splynutí galaxií. Deformace Messier 96 tak není konečný stav, ale etapa ve vývoji dvou nebo více galaxií, které se postupně navzájem ovlivňují.

🔐 Závěr

Asymetrický tvar galaxie Messier 96 je poznávacím znamením gravitačního „souboje“ mezi galaxiemi ve stejné skupině. Nerovnoměrný tah sousedů deformuje spirální ramena, natahuje plyn a prach do dlouhých ocasů a posouvá centrální jádro. Díky těmto procesům můžeme na vlastní oči sledovat, jak gravitace formuje kosmickou evoluci.

Zdroj: NASA