V řeckých bájích vystupoval vševidoucí obr Argus, kterému nikdy nic neuniklo. Jeho jmenovec z Duke University vypadá jako molekula, místo očí má dvacet kamer a nemá předek ani zadek. A hlavně ho nedokážete převrátit do špatné polohy, protože žádná neexistuje.

Argusovi je jedno, jak zrovna leží. Dvacet vysouvacích nohou trčí z kulového jádra do všech stran a robot se odrazí stejně silně kteroukoli z nich. Je to, jako byste uměli vyrazit dozadu nebo do boku stejně hbitě jako vpřed bez otáčení, nebo bez rozjezdu.

Tahle vlastnost se jmenuje dynamická izotropie. Číslo od nuly do jedničky říká, jak rovnoměrně umí stroj zrychlit do libovolného směru. Běžní roboti v ní propadají. Například čtyřnožci, humanoidi i klasické drony se drží pod 0,6 zatímco Argus má 0,91, kousek od teoretického stropu. Robot se proto nemusí k cíli obracet „čelem“ jako auto nebo pes - vyrazí, kam je potřeba, ať zrovna leží jakkoli.

Reálný prototyp utáhl 4,5 kila zátěže zavěšené na jednom boku, aniž by ho to vyvedlo z rovnováhy nebo donutilo odbočit. Klasického robota by takový náklad okamžitě převrátil nebo donutil kulhat a nekontrolovaně zatáčet. Argus díky své konstrukci okamžitě přenesl váhu na ostatní nohy a pokračoval v cestě.

„Poprvé v historii je dopředu a dozadu totéž a vlevo a vpravo zrovna tak. Už se nemusíme starat o orientaci robota, protože žádná orientace neexistuje. Argus může vyrazit ke svému cíli kdykoli a z jakékoli polohy těla.“

říká Boyuan Chen, který výzkum na Duke vede.

Jak se na takový tvar přijde? Tým ho nenakreslil, ale nechal počítač protřídit přes patnáct set návrhů a vybrat ten nejvyváženější. Zvítězila koule s dvaceti rovnoměrně rozmístěnými nohami.