Po historickém obletu Měsíce čtyřmi astronauty v rámci mise Artemis II v roce 2026 se pozornost programu přesouvá od testovacích letů k přípravě prvního přistání na povrchu, které má přijít s misí Artemis IV kolem roku 2028. Odhady mluví o tom, že vybudování třífázové základny vyjde na zhruba 20 miliard dolarů.

🚐 Mobilní laboratoře místo stanů

Program se dělí do tří fází. V první fázi (do roku 2029) zamíří na jižní pól průzkumní pozemní roboti a čtyři skákací drony MoonFall (malé sondy poháněné tryskami, schopné přeskakovat krátery a svahy, kam se rover nedostane).

Ve druhé fázi má na povrch dorazit tlakový rover JAXA/Toyota, mobilní kabina pro dva lidi, v níž lze zhruba 30 dní fungovat bez skafandru. JAXA a Toyota do projektu přinášejí desetiletí zkušeností s vývojem vozidel pro extrémní podmínky. Ve třetí fázi mají přibýt stálé habitaty (vesmírné stavby) s vlastním jaderným zdrojem a výrobou vody či kyslíku přímo z měsíčního prachu.

🚗 Lunární rovery a jejich prototypy

NASA v květnu přidělila kontrakty dvěma firmám. Lunar Outpost získala 220 milionů dolarů a Astrolab 219 milionů dolarů na vývoj lunárních terénních vozidel. Na Měsíc je dopraví modul Blue Moon Mk.1 a první stroje mají přistát kolem roku 2028. Pegasus od Lunar Outpost uveze dva astronauty, zvládne rychlost přes 14 km/h a stovky kilometrů ročně v autonomním, dálkově řízeném i pilotovaném režimu.

Astrolab chystá CLV‑1 s podobnou kapacitou a možností převážet těžký náklad bez posádky. Pro extrémní svahy vznikl ERNEST, experimentální rover z JPL. V testu v Coloradské poušti ujel autonomně 25 kilometrů za 37 hodin a zvládá jízdu po prudkých svazích díky nezávislému ovládání každého kola. Na Měsíc pravděpodobně nepojede, ale jeho technologie se má promítnout do dalších generací.

🚀 Proč by nás měla měsíční základna zajímat

Měsíční základna je hlavně test, jestli umíme postavit funkční infrastrukturu mimo Zemi. Tedy zajistit zdroj energie, stavby, dopravu i zabezpečení vzorků. Pokud to zvládneme, může nám to pomoct i na Zemi při tvorbě nových materiálů, lepších baterií, spolehlivějších autonomních vozidel. Tyto zkušenosti se budou dát využít i při výzkumu nových alternativních zdrojů energie.

Součástí plánu jsou i malé radioizotopové ohřívače a RTG generátory, které mají udržet techniku při životě v dlouhé lunární noci a později připravit cestu pro větší štěpné reaktory. Tato technologie má pozemské využití již dnes, třeba v odlehlých polárních oblastech a vzdálených vědeckých stanicích bez přístupu k síti.

Pro čtenáře z Evropy může být podstatné, že v tomto úsilí NASA není sama. Evropská kosmická agentura (ESA) přispívá vědeckými přístroji do prvních lunárních misí Griffin-1 a IM-3, plánovaných na rok 2026. Na návrhu staveb, sledování měsíčních otřesů i zabezpečení vzorků pracují i evropské týmy, třeba z univerzit a výzkumných ústavů. Měsíc je pro ně první místo, kde si mohou své nápady otestovat v prostředí, které se na Zemi nedá perfektně nasimulovat.

Zdroje: NASA Moon Base, Phases, Construction Technology, Moon Base Rovers, Landers, Missions, ICON Project Olympus, Lunar Outpost, Space.com - Lunar building code, Fiber-optic cables for moonquakes, Mars samples on the Moon, Electromagnetic catapults on the Moon, Pegasus rover / Lunar Outpost plans, Gizmodo - ERNEST next-generation rover, ABC, National Geographic